Aféra „ProMoPro“

V současné době hýbe médii aféra kolem firmy ProMoPro. Ta si měla účtovat nehorázné částky za technické služby v souvislosti s akcemi pořádanými při příležitosti eurounijního předsednictví České republiky. Nějaký ten pátek se již této v branži pohybuji a pár věcí mě na celém případu zaujalo.

Na Západě je běžné, že si firma za pronájem techniky účtuje 1% z její pořizovací ceny. Protože je pro nás relativní pořizovací cena drahé profesionální techniky vyšší, bývá u nás i procentuální částka vyšší, typicky 3 – 6%. Z této částky se musí zároveň zaplatit uskladnění, servis a opravy, případně poplatky na financování u bank. K tomu se pak dle rozsahu konkrétní akce přičítají náklady na obsluhu (ty jsou zase na Západě nesrovnatelně vyšší) a za dopravu. U větších akcí pak bývá za dny určené k instalaci a zkouškám účtována 50% cena.

My za kameru běžně účtujeme 1.500,- Kč, je to tedy přesně podle západního modelu, pokud však připočtu stativ (32.000,-) a další věci, které na ceníku nenajdete (akumulátor 7.000,-, kamerové světlo 5.000,-, 64GB paměťová karta 17.000,- Kč), je to dokonce hluboce pod ním. A to je technika, neboť se nezabýváme pronájmem, ale videoprodukcí, v absolutním top stavu, používáme ji totiž výlučně sami.

Je logické, že si každý majitel firmy přeje především vydělávat. Nicméně údaj (je-li pravdivý), že obrovské množství techniky pronajaté na předsednictví mělo být splaceno během 20 zakázek, nelze opravdu nazvat jinak, než lichvou. Takové zlaté prase by v normálním podnikatelském prostředí nikdy nevzniklo, zadavateli by se totiž vyplatilo techniku si koupit a ještě by ušetřil. Navíc by ji poté opět prodal, čímž by se mu náklady snížily o dalších, hrubým odhadem 50%. Na druhou stranu by však vznikly starosti s projektem a s obsluhou a s tím, kdo by je měl řešit. Proto je to pouze hypotetická varianta, ukazující na absurdnost celé situace. Při vyhlášení transparentního a férového výběrového řízení by ceny padaly dolů samy, neboť by se dodavatelé předháněli v tom, kdo z nich zakázku získá.

Další z pochybných momentů je u nás oblíbená praxe podivných dohod mezi provozovateli hal, hotelů a sálů s dodavateli technického servisu o jejich exkluzivitě. Ta jim následně umožňuje účtování „nekonkurenčních“ cen za služby často pochybné kvality. Osobně zastávám názor, že se jedná o omezení svobodného podnikání a že je tato praxe i dle platných zákonů trestná. V tom však nelítá ProMoPro zdaleka samo.

Překvapuje mě, že dosud žádného novináře nenapadlo, poptat podobné služby u dalších podobných firem (to, že by u nás ProMoPro neměla konkurenci, rozhodně není pravda) a přepočítat je na objem sporných zakázek. Tím bychom získali alespoň hrubou představu, zda celková suma byla či nebyla předražená. Střílet nějaké soudy od boku si při při tolika zakázkách a takovém objemu služeb opravdu netroufám.