Kategorie:Management a podnikání

Kreativita. Co to je?

Jste mimo? Tím líp!

Jedno je totiž jisté: pokud jste absolutně průměrný exemplář lidské rasy, nikdy nic kreativního nevymyslíte. K tomu, aby byl člověk kreativní, musí, alespoň dle nejnovějších výzkumů, nutně disponovat jistou dávkou odlišnosti. A v případě kreativity je důraz opravdu na slově odlišnost, ne třeba na vysokém IQ, vzdělání či původu bez poskvrny.

Lidí s vysokým IQ, dokonce i takových, které bychom označili za geniální, je mnoho, ale zajímavé je, že většina z těch, kteří to ve svém oboru dotáhli až na samotný vrchol, trpěla nějakou formou duševní poruchy. Skladatelé jako Brahms, Mozart, Händel nebo Wagner, malíři Rembrandt, van Gogh a Picasso, spisovatel Ernest Hemingway, filozofové Kant nebo Nietzsche, vědci jako Newton, Einstein či slavný matematik John Nash, podle kterého byl natočen oskarový snímek Čistá duše s Russellem Crowem v hlavní roli – ti všichni a mnoho dalších trpěli chorobami jako schizofrenie, bipolární porucha, Aspergerův syndrom nebo různými formami autismu. Co si ale počneme my všichni ostatní, rádoby „normální“ chudáci, co nutně potřebujeme kreativitu ke své práci?



Být agresivní, nebo asertivní?

Je třeba k úspěchu agresivita? A neztratím vyjednáváním autoritu? Vyjdeme-li do ulic, zjistíme, že mezi „prostým lidem“ je hodně rozšířené přesvědčení, že úspěšným se může stát jen ten, kdo jde „přes mrtvoly.“ „Každý milionář je zloděj“ slyšíme dnes a denně v mnoha různých podobách v tramvaji, na ulici, v hospodě… A tyto teze se nakonec dostanou i do médií, když se jich, velmi ochotně a bez přemýšlení, chytne nejeden populistický politik. Je to tak i ve skutečnosti?

Pokud však nebudeme za úspěšné považovat nejrůznější ex-vexláky a zbohatlíky všeho druhu, zjistíme, že kromě poctivé práce a vůle, určuje míru úspěchu i schopnost komunikovat se svým okolím. Tedy přesně to, co se skrývá za pojmem asertivita. Dnešní úspěšné firmy mají většinou hodně plochou řídící strukturu, proto nabývá i komunikace na významu. Plošší řízení znamená větší výměnu názorů a více diskuzí, zatímco úplně strmá struktura by byla založena pouze na příkazech.



I takhle to lze dělat: žádná jiná aplikace na světě nemá takový růst jako WhatsApp

Nezajímají ho reklamy ani marketing a od svých zákazníků vyžaduje pouze jeden dolar ročně. Přesto má velké cíle. Chce 100 % trhu. Kdo? Jan Koum, tvůrce nejrychleji rostoucí aplikace na světě WhatsApp.

U našich německých sousedů tuto aplikaci, plně nahrazující SMS a nabízející ještě něco navíc, v současné době používají již tři čtvrtiny majitelů chytrých telefonů, což představuje 30 milionů zákazníků. Přitom o svých uživatelích neshromažďuje žádná data, nezná jejich jména, věk, za co utrácejí peníze, ani je nezásobí reklamou. Jeho firma čítá pouhých 50 zaměstnanců, přesto se prostřednictvím jejich aplikace rozešle každý den 18 miliard zpráv a 500 milionů fotografií.



Rizika a příležitosti reklamy digitálního věku

Nové strategie

Internet a digitální éra obecně nabízí firmám a agenturám nové možnosti oslovení stávajících i potenciálních zákazníků. Nad novými formami komunikace, které se nabízejí, bádají celé týmy. Nejvyšší šéf kreativců agentury DDB Group, Amir Kassaei, už před lety vzbudil pozornost požadavkem, aby se z reklamních pracovníků stali kreativní poradci firem: „Kdo chce být úspěšný v 21. století, musí vstoupit daleko dříve do procesu hledání hodnot a vytvářet smysluplné inovace ruku v ruce s firmami.“ Německý mediální koncern Axel Springer hledá odborníky na „Executive Managing Director for Kick-Ass 3D-Multi-Channel Hammer-Innovations“ a „Official Supervising Creative Corporate Ding Dong-Action Flow Strike Inspektor“ pomocí vtipné kampaně na YouTube. Cílem je „Talente zu finden, die so innovativ sind, dass man für sie nicht nur neue Jobs erfindet, sondern ganze Unternehmen gründet“, tedy: „najít talenty, které jsou tak inovativní, že pro ně nejen vynalezneme nové pozice, ale dokonce kvůli nim založíme celé podniky“.

Video Axel Springer: Media Entrepreneurs:



Aféra „ProMoPro“

V současné době hýbe médii aféra kolem firmy ProMoPro. Ta si měla účtovat nehorázné částky za technické služby v souvislosti s akcemi pořádanými při příležitosti eurounijního předsednictví České republiky. Nějaký ten pátek se již této v branži pohybuji a pár věcí mě na celém případu zaujalo.

Na Západě je běžné, že si firma za pronájem techniky účtuje 1% z její pořizovací ceny. Protože je pro nás relativní pořizovací cena drahé profesionální techniky vyšší, bývá u nás i procentuální částka vyšší, typicky 3 – 6%. Z této částky se musí zároveň zaplatit uskladnění, servis a opravy, případně poplatky na financování u bank. K tomu se pak dle rozsahu konkrétní akce přičítají náklady na obsluhu (ty jsou zase na Západě nesrovnatelně vyšší) a za dopravu. U větších akcí pak bývá za dny určené k instalaci a zkouškám účtována 50% cena.

My za kameru běžně účtujeme 1.500,- Kč, je to tedy přesně podle západního modelu, pokud však připočtu stativ (32.000,-) a další věci, které na ceníku nenajdete (akumulátor 7.000,-, kamerové světlo 5.000,-, 64GB paměťová karta 17.000,- Kč), je to dokonce hluboce pod ním. A to je technika, neboť se nezabýváme pronájmem, ale videoprodukcí, v absolutním top stavu, používáme ji totiž výlučně sami.