Poslední trendy digitálních videotechnologií

V současné době zažíváme v segmentu profesionální, semiprofesionální a částečně i spotřební videotechniky přelomové období – a to hned z několika důvodů:

  • Jednak díky postupnému vývoji záznamových médií – dnes se začínají opouštět několik desetiletí jak ve spotřebním tak v profesionálním segmentu používané páskové technologie (první páskové záznamy se komerčně objevily již v roce 1940). Analogový páskový záznam prošel za dobu své existence pozoruhodným vývojem, analogová Betacam kazeta se v celoplošných televizních stanicích používá dodnes. Postupně však i zde začal být analog vytlačován digitálním záznamem, např. nejznámějšími formáty Digital Betacam nebo IMX. Brzy poté však pokročil vývoj záznamových médií tak daleko, že svou kapacitou začínaly vyhovovat i obrovskému množství dat, potřebným k uchování kvalitního videozáznamu. Nejprve to byly různé formáty optických disků spolu s harddisky a poslední dobou jsme svědky nástupu paměťových karet s velkou rychlostí zápisu a kapacitou v řádech několika desítek GB. Hlavní výhodou posledně jmenovaných (kde hrají prim zejména formáty SxS od Sony a P2 od Panasonic) je absence pohyblivých mechanických částí, které byly vždy hlavní příčinou poruch. Proto má i záznam na HDD či opto-disk pouze přechodný význam (např. kvůli astronomické ceně profesionálních paměťových karet) a jejich životnost na trhu patrně nebude dlouhá. Bezpáskové mechanické záznamy, tedy na opto-disky či HDD, navíc trpí výpadky při silných otřesech, např. při jízdě autem a jinými neduhy. Proto budoucnost (aspoň do té doby, než někdo vymyslí něco ještě lepšího) patří záznamovým kartám.
  • Další podstatnou změnou je nástup videa ve vysokém rozlišení – televize ve formátech HD-ready či Full-HD, Blu-Ray přehrávače, ale i kamery, schopné obrázek ve vysokém rozlišení zaznamenat se prosazují čím dál tím více. Těmto přístrojům, umožňující zobrazit video v maximálním rozlišení 1 920 × 1 080 pixelů (oproti standardnímu obrázku PAL používanému televizemi nebo na DVD o velikosti 720 × 576) ale již v profesionální oblasti dělají společnost kamery s ještě daleko vyšším rozlišením: 2k, 4k až k neuvěřitelným 28k ohlášeným na rok 2010. Byť je obrázek ve vysokém rozlišení krásný, jsou s ním spojeny i nemalé problémy, které je třeba řešit: několikanásobně větší množství dat, které je nutné zaznamenat a uložit, z toho vyplývající enormní nároky na výpočetní kapacitu při zpracování a s tím související nutnost velmi výkonného hardware.
  • Posledním trendem, laickému pozorovateli asi nejvíce utajeným, je pomalu se prosazující koncepce modulárních kamer (zatím hlavně u nejdražších přístrojů). V praxi to znamená, že si uživatel sestaví přístroj přesně na míru dle svých požadavků a financí. Zvolí si modul s čipem podle rozlišení, které využije, optiku, která mu vyhovuje, ideální záznamovou kapacitu, velikost baterie, typ hledáčku, držáky a další příslušenství přesně dle svých potřeb. Nakolik se tento přístup časem odrazí i v consumer segmentu, toť otázka.


Porovnání velikosti obrazového políčka:

  • PAL video (DV): 720 × 576 pixelů
    (formáty 4:3 i 16:9 mají stejný počet pixelů, jen jiný poměr jejich stran: 4:3 má poměr stran obrazového bodu 1:1,09; 16:9 formát má 1:1,422)
  • HD ready video: 1 280 × 720 pixelů
  • Full HD video: 1 920 × 1 080 pixelů
  • 2k video: 2 048 × 1 080 pixelů
  • 4k video: 4 096 × 2 160 pixelů